JUST přichází z přírody
JUST přichází z přírody

Sléz lesní

Sléz lesní

Latinský název: Malva sylvestris

Rostlina je vysoká asi 40 cm, s vyhnaným květem může dosahovat i výšky až 150 cm. Patří do čeledi slézovitých. Květ je fialový, až pět centimetrů velký, květy jsou řazeny do koruny. Kališní lístky jsou vejčitě, korunní jsou podlouhlé, obvejčité, hluboce vykrojené. Květy mají barvu nachovou, vzácně i bílou s tmavými žilkami. Kvete v červnu až červenci. Typ listu je dlanitý, laločnatý.

 

Sléz lesní pochází ze Středomoří, ale pěstuje se i u nás. Běžně roste i planě, většinou podél cest, na návsích, rumištích, na suchých loukách a pastvinách. Naproti tomu sléz maurský je pokládán za samostatný druh rozšířený převážně na severu Afriky a v Asii, hlavně v Číně. U nás se občas pěstuje pro okrasu v zahrádkách a polních kulturách pro léčivé účely. Zde nahradil domácí sléz lesní, neboť dává vyšší výnosy a snadněji se pěstuje. Od slézu lesního se liší temně červenými až červenofialovými květy.

 

K léčivým účelům se sbírají hlavně listy nebo květy, zejména pro užití v lidovém léčitelství. Mezi lidové názvy patří slíz, chlebíčky, zaječí sléz, boží koláčky, homůlky, knoflíčky a další.

 

Užívá se při žaludečních a střevních potížích, podporuje lepší odkašlávání při zánětech horních cest dýchacích a při průduškových katarech. Bývá součástí průduškových čajových směsí a sirupů. Využívá se ke kloktání a na obklady při zánětu krku. Kloktání slézovým macerátem pomůže při chrapotu a je proto výbornou prevencí pro řečníky a zpěváky. Sléz je podpůrnou bylinou při léčbě plicních onemocnění .

 

Použití

Zevně slouží k přípravě bylinných změkčujících obkladů na zastaralé otoky a jako přísada do ústních vod a kloktadel podporujících hojení zanícené sliznice v dutině ústní. Slézové obklady přikládáme rovněž na bolavá místa při dně. Pomáhá také při některých kožních chorobách, např. mokvavých ekzémech, při akné a dokonce i růži.

 

Sléz se v minulosti používal při střevních obtížích, proti epilepsii, při problémech s močovým měchýřem. Zevně se aplikoval proti lupům a pomáhal také při hojení bércových vředů.

Dnes se používá jak vnitřně tak zevně. Sléz nemá žádné nepříznivé účinky ani při dlouhodobém užívání a proto často tvoří vhodnou přísadu do čajových směsí.

Český název sléz lesní vznikl špatným výkladem druhového jména sylvestris, které Carl Linné používal pro divoce rostoucí příbuzné pěstovaných rostlin, zatímco pro skutečně lesní druhy používal jméno sylvaticus; správný název by tedy měl být sléz planý.

 

Sléz je nejznámější jako léčivka, ale jeho květů se dříve užívalo také k barvení vlny a látek - na typicky modrou barvu a dále pak k barvení nápojů, tedy jako potravinářské přírodní barvivo.

 

Je to textilní rostlina, stejně jako len. Stonky jsou pevné, ale pružné, takže mohou posloužit jako materiál pro výrobu vláken na provazy, na textil a některé druhy papíru. Používá se i jako lakmus. V kuchyni můžeme krásných květů slézu využít k ozdobě salátů. Květy jsou jedlé, ale mají nevýraznou chuť.

 

Sléz se pěstoval už od raného středověku jako magická rostlina na výrobu amuletů i jako léčivka. Má prý navíc tu moc, že dokáže přivolat zpět ztracenou lásku. Je k tomu třeba kytice slézu postavená mezi okny nebo před dveřmi.

Stáhnout PDF pro tisk
 

Lokalita výskytu