JUST přichází z přírody

Pepřovník černý

Pepřovník černý

Latinský název: Piper nigrum

Pepřovník černý je tropický ovíjivý stálezelený keř. Rostlina má tmavě zelené srdčité listy. Jeho květy vytvářejí hrozny, kde dozrávají plody ve tvaru kuliček, které se v různém stupni zralosti mohou sklízet až třikrát do roka. Pepř patří mezi nejčastěji používaná koření a najdeme jej v kuchyních celého světa. I když je známo více než 1 500 druhů pepře, jako koření se jich používá jen asi šest.

Koření s bohatou tradicí
Pepřovník pochází z východní Indie, kde byl už za koloniální nadvlády Anglie oblíbeným kořením, hojně pěstovaným a vyváženým do Evropy. V historii gastronomie jsou o pepři zmínky již v nejstarších písemných památkách. Staří Římané si pepř jako koření velice oblíbili a na hostinách boháčů nesmělo toto drahé koření nikdy chybět. Ve středověké Evropě byl pepř považován za tak vzácný, že se jej užívalo i jako platidla. V současnosti se pepřovník pěstuje zejména v asijských tropech na souostroví Moluky, v Indii, ve Vietnamu, na Sumatře a Jávě, v Thajsku a na Filipínách.

Všechny druhy pepře z téže rostliny
Mnohé druhy pepře byly od pradávna využívány ve starověké indické medicíně anebo v gastronomii, protože produkují plody, které se používají jako kuchyňské koření zpestřující jednotvárnou stravu. V gastronomii se používá pepř celý i mletý, pepř černý, bílý či zelený. Všechny pocházejí z jedné rostliny.
Bílý pepř se získává rozdílným technologickým procesem než ten černý. Bobule se sklízejí, až jsou zcela zralé, tedy červené, kdy se vnější dužnatá slupka snadno odděluje od bílého středu. Po namočení se vnější vrstva odstraní drcením a třením, bílé zrno se znovu usuší, a nakonec je barva koření žlutošedá. Chuť a vůně bílého pepře je daleko jemnější, než je tomu u pepře černého.
Černý pepř se získává sklizní nedozrálých bobulí. Ty se suší 5 až 10 dnů, až dostanou hnědočernou barvu. A bobule naložené do octa nebo do solného nálevu se nazývají zelený pepř.

Pikantní pomocník
Pepř obsahuje velké množství pryskyřice a éterických olejů, které dráždí sliznice, podporují trávení a zmírňují žaludeční potíže i nadýmání. Silice obsažené v tomto ostrém koření stimulují produkci slin a trávicích šťáv, urychlují a usnadňují tak trávení jídla a povzbuzují chuť k jídlu. Pokud pepř přidáme např. k tučnému či jinak těžce stravitelnému pokrmu, pomáháme našemu zažívání a můžeme se preventivně vyhnout pocitům těžkosti v žaludku a pomalému trávení. Zároveň má pepř i lehce dezinfekční účinky. Černý pepř má prokazatelně protizánětlivé vlastnosti a obsahuje vitaminy (např. C a K), vlákninu a minerální látky, jako jsou mangan, železo a draslík. Pepř také umocňuje účinky kurkumy, a používá se proto v léčitelství společně s ní. Pepř také podporuje srdeční činnost a je močopudný. Pepř není slaný ani sladký, a může se proto používat kromě kořenění masa a polévek i do některých sladkých moučných jídel, např. do perníku nebo do nápoje masala.

Stimulant
Typickým účinkem pepře na náš organismus je stimulační působení. Proto je také považován za přírodní afrodiziakum. Látky obsažené v pepři zlepšují krevní oběh, zvedají krevní tlak a tím i zlepšují zásobování orgánů živinami a kyslíkem. Subjektivně v nás tak pepř vyvolává pocit přívalu velkého množství energie a zbystření smyslů. Všeobecné zlepšení prokrvení orgánů zároveň zvyšuje naši citlivost vůči vnějším podnětům. Díky tomu se pepř dostal na seznam koření přidávaných do nápojů lásky. Pepř právem patří mezi nejrozšířenější koření na celém světě. Ne každý už o něm ale ví, že je také spojencem při nachlazení i účinným pomocníkem při hubnutí. Ne nadarmo se černým bobulím pepře říká „černé zlato“.

Stáhnout PDF pro tisk.
 

Lokalita výskytu

Asie