JUST přichází z přírody
JUST přichází z přírody

Tradice dožínek

Tradice dožínek
18. srpen 2017

Pro naše předky byla sklizeň obilí jedním z klíčových okamžiků celého roku. Na konci žní se proto vždy pořádaly velké oslavy, a to zejména tehdy, když byla sklizeň úspěšná. Jak tato slavnost vypadala? Kdo, co a jakým způsobem oslavoval? A slaví se dožínky ještě dnes alespoň na vesnicích?

Dožínky patří k nejznámějším slovanským zvykům. Proto není divu, že se slavily i u nás. Dodnes se tato tradice dodržuje například na některých místech v Rusku. V Česku už to tak časté není.

V dřívějších dobách se lidé místo dovolené obvykle celé léto věnovali právě sklizni obilí. Na přelomu srpna a září už byly obiloviny sklizené a probíhaly bujaré oslavy. Hospodář tak odměňoval celou svou čeládku za měsíce dřiny.

Tento zvyk je pravděpodobně jeden z předkřesťanských. Původní Slované touto dobou předpovídali úrodu příštího roku, uctívali sochy a obětovali jim mimo jiné medový koláč. Poté následovala veliká hostina. Později lidé z hospodářství pletli po úspěšné sklizni ohromné věnce z obilných klasů, stavěli otepi slámy do tvaru ženského těla nebo vázali slámu a klasy na děvčata či chlapce, kteří se pak účastnili dožínkového průvodu.

V některých částech naší země se tradičně pořádaly ve venkovských hospodách velké oslavy a hospodyně při té příležitosti například pekly obrovské buchty o velikosti menších chlebů. Jako pozůstatek po pohanských zvycích se často obětovaly poslední klasy, někdy i s chlebem a solí. Do obilných věnců se vplétalo i jídlo a ponechávaly se v domě hospodáře až do jara.

V 19. století patřila tato tradice k našim nejvýznamnějším. Na začátku 20. století byly dožínky dokonce politicky podporovány. Časem, s příchodem války a velkých zemědělských strojů, však tyto zvyklosti opadly a na některých vesnicích se oslavují už jen v přeneseném významu.